Chvění

• Námět, Choreografie a Režie: Petr Zuska
• Hudba: Henryk Górecki, Jiří Pavlica
• Scéna: Jan Dušek
• Kostýmy: Kateřina Štefková
• Světelný design: Kees Tjebbes
• Délka: 70 min.
• Počet tanečníků: 26
• Světová premiéra: 10. 11. 2016 - Balet Národního divadla v Brně
• Dále na repertoáru: Balet Národního divadla (2017)

Působivá a niterná inscenace Petra Zusky Chvění je inspirovaná básní Vladimíra Holana Poslední. Odráží nejistoty našich životů, to, že neměnnost světa je jen zdání. Vše je v pohybu, lidé a národy, řeky mění svá koryta, země hranice, jsou pozměňovány souvislosti i kontexty. Petr Zuska při tvorbě své choreografie skládal symbolický obraz rozechvělého světa – s celou jeho anonymní povrchní identitou – jako protiklad zoufalému výkřiku každého z nás: Ale co já? Také hudební složka inscenace je postavena na kontrastu. Nicméně, tak jako bez bílé není černá a člověk je tvořen nejen rozumem, ale i srdcem – můžeme zažít díky zajímavé konfrontaci hudby Hradišťanu Jiřího Pavlici a symfonie Henryka Góreckého příjemnou harmonii a souznění fungujícího celku.

„Toto dílo je výrazem mého ne úplně dobrého pocitu ze stavu současného světa. Tvořil jsem ho v době zmítané uprchlickou krizí, teroristickými útoky a mnohými dalšími narůstajícími problémy a napětím. Třetí symfonie Henryka Goreckého je vlastně tryznou za miliony životů, které mezi lety 1939-1945 doslova vyletěly komínem. Skladatel ji věnoval své ženě. Zároveň většina ať už duchovní či lidové poezie zaznívající v této skladbě v podobě sólového sopránu mluví o loučení matky se synem, o věčném opouštění a bolesti. Tento smutný koloběh je alfou a omegou mého jevištního obrazu.“

Hudba Jiřího Pavlici ve střední části v sepětí s poezií Vladimíra Holana a Jana Skácela, staroslověnskými texty, či doteky vzdálených kultur, přináší jiný, širší a pozitivnější dotek existence a vytváří pocit věčného pulsu a chvění života.

Foto: Pavel Hejný